Každá žena má svůj jediněčný příběh jak a jestli se stane maminkou. Může to být cesta přímá. Jindy je klikatější než se na první pohled zdálo. Občas vede temnými údolími. A někdy je bez světýlka na konci tunelu.. Každý příběh však má svou hrdinku a právě s ní chci nyní sdílet svůj příběh.
Když mi bylo 17 poprvé jsem začala řešit antikoncepci. Největším hitem tou dobou byla hormonální antikoncepce. Můj gynekolog mi ji upřímně doporučil, takže jsem neváhala, moc neřešila a šla do ní. A byla jsem s ní patřičně spokojená. Cyklus byl krásně pravidelný a já měla jistotu, že nebudu tak mladou maminkou. Žádný výrazný přírůstek na váze, na který si pár mých kamarádek stěžovalo, se u mě naštěstí nekonal. A každodenní zobání pilulek pro mě nebyl žádný problém (ať žijí připomínky v mobilu). Prostě samá pozitiva!
Roky plynuly a já poctivě zobala. Ale jak to bývá dospěla jsem do věku a vztahové situace (byla jsem čerstvě vdaná), kdy jsem se chtěla stát maminkou. Od některých kamarádek, a také od doktora googlu, jsem věděla, že po dlouhém užívání hormonální antikoncepce, bude mé tělo nejspíš vyžadovat čas na návrat do reality. Na odvykačku. Často jsem však slýchávala případy, jak dlouhodobé uživatelky otěhotněly dřív než se jim stilh cyklus vrátit. Nezřídka rovnou s dvojčaty.
Realita však byla jiná než v co jsem doufala
A tak jsem vysadila prášky a nadrženě čekala s vložkou v jedné ruce a těhotenským testem v druhé. A čekala a testovala a čekala… Nic se však nedělo. Nemít menstruaci bylo na jednu stranu pohodlné, ale také znervózňující. Objednala jsem se proto na vyvolávací injekci k mému gynekologovi. Po injekci se konečně objevil první náznak. Hurá! Ale pak se i to málo opět odmlčelo.
Tou dobou také nastaly první manželské neshody a nedorozumění. Co si budeme povídat, v takové situaci jsme se samozřejmě přestali o miminko snažit. Celé se to nakonec vyostřilo natolik, že došlo na rozvod, který se navíc táhl přibližně rok. Toto období se neslo v duchu neutěšené psychické houpačky zda rozvod dotáhnout do konce či to ještě zkoušet dát dohromady. A ani rozvodem to úlpně neskončilo a společné řešení doznívalo ještě několik měsíců poté.
Světýlko ve tmě
Taková psychická zátěž mi samozřejmě v cestě za pravidelným cyklem vůbec nepomohla. A výhled na miminko byl též v nedohlednu. Mým záchytným bodem ve tmě se stala jóga. A tak jsem se rozhodla pro její bližší studium. Praktikování i učení mi přinášelo klid a mír a snad i trochu nadhledu do spletité situace. Jedna má kamarádka mi pak na základě své zkušenosti doporučila Hormonální jógu podle Dinah Ridriguez, která jí pomohla k otěhotnění. Ne že bych v tu chvíli měla s kým otěhotnět, ale alespoň jsem chtěla “uzdravit” svůj cyklus.
Absolvola jsem víkendový workshop, kde jsem se naučila cílenou sestavu, kterou jsem měla v následujících měsících denně cvičit. Na konci víkendového praktikování jsem zažila něco neuvěřitelného. Bytostně jsem cítila jak mi v ženských orgánech proudí život. Wow! Měla jsem náhle téměř hmatatelnou jistotu a velku víru, že mé tělo je schopno dát život. A kdybych snad v tu chvíli měla sex, na 150% bych otěhotněla. Měla jsem obrovsku radost a nový elán.
A tak jsem poctivě pracovala na úpravě svého cyklu. Dokonce jsem začala i nový vztah. Otázka miminka sice zatím zůstávala hudbou budoucnosti, ale nyní už jsem cítila jistotu, že až toto téma bude aktuální, budu tomu umět vyjít vstříct. Po několika měsících praxe, kdy má ženskost a důvěra v ní vykvetla jako růže jsem mohla denní praxi omezit. S přítelem jsme si užívali společný život, cestovali, objevovali nové věci, podporovali se. A čas plynul. Až jednoho dne došlo i na téma miminko.
Řekli jsme si, že necháme věcem volný průběh a uvidíme. Když mi však přišla menstruace, trochu mě to rozesmutnělo a řekla jsem si, že pro mou psychickou pohodu bude lepší vrátit se k pravidelné praxi hormonální jógy. Přeci jen už mi bylo 33. A výsledek? Další menstruace už nepřišla. Díky bohu! Už jsem se radovala z dvou čárek na testu!
Musím však přiznat, že i ten jeden měsíc jsem pociťovala strach z toho, že mohou nastat komplikace a otěhotnění nemusí přijít tak snadno. Je těžké se na to nesoustředit a být v pohodě, když se mi to stále vkrádalo do mysli. Bytostně jsem si uvědomila jak těžké to musí být pro páry co na své dvě čárky čekají dlouhé měsíce nebo i roky. Jak skličující je každá další menstruace co přišla, jak psychicky náročné je nebrat toto období jako své selhání. Jak každý “dobře míněný” dotaz na dítě zasáhne jako šíp.
A proto si myslím, že každá z Vás je hrdinku svéh příběhu. A věřte, že i když je cesta někdy pěkně trnitá, že v tom nejste sami a že si vedete skvěle! Tohle období je něco sakra těžkého.. Taková zkušenost umí silně zatřást s naším já a s naší vírou v sebe a v radostný svět kolem nás. Tak na sebe nebuďte tvrdé a dovolte si ocenit co vše zvládáte. Uvolněte se a zhluboka se nadechněte. Věnujte si čas pro sebe a rozmazlete se, dopřejte si věci co máte rády. Věřím, že v mém případě to byla jóga co mi pomohla na mé cestě, ale hlavně to, že jsem si skrze ní dovolila věřit v sebe a dobrý konec. Ať je i Váš příběh zakončen novým začátkem.
S láskou,
Katka
Jsem mámou dvou dětí a lektorkou obličejové jógy. Nedám dopustit ani na klasickou jógu, která mi pomohla v řadě životních situací. Baví mě lezení, cestování a zdravá výživa s rozumem.
A proč Sobě? Protože věřím v aktivní a vědomý přístup k péči o své psychické i fyzické zdraví. Protože skrze obličejovou jógu jsem, i přes probdělé noci, zase začala potkávat rozzářenou a usměvavou tvář ráno v zrcadle. A to byl jen začátek…
Dovolte mi zasvětit vás do tajů obličejové jógy a ukázat vám, že i krátká chvíle věnovaná Sobě má smysl a dopad. A proč? Protože na vás záleží!