Spánek patří mezi jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňující naše zdraví a psychickou pohodu. Popřípadě nepohodu :). Bez dostatečného spánku (doporučuje se 7-8 hodin denně) se totiž naše tělo nestíhá správně regenerovat a nabrat sílu do další akce.
Ovšem člověk míní a životní situace mění…
Když jsem chodila na vejšku, užívala jsem si studentského života se vším co k němu patřilo. Různé párty nevyjímaje. Troufám si říct, že jsem v ponocování byla celkem zběhlá. Chodilo se na koncerty, tancovat, večírky a tak podobně. A jako pilný student (někdo by možná řekl šprt), jsem nechtěla ve škole moc chybět a tak jsem dost často spala jen pár hodin, abych stíhala ranní přednášky. Dávala jsem to překvapivě dobře, někteří kamarádi nade mnou až kroutili hlavou.
Střih a na scénu přichází ,,dvě čárky“
Jednoho dne jsem po určitém podezření našla pověstné dvě čárky na těhotenském testu. Hurá! To není možné! Jsem na to připravená? Zvládnu to? Asi jako každé budoucí mámě se mi s objevem tohoto znamení nadcházející změny, vkrádaly do hlavy otazníky všeho druhu, strach i radost zároveň. A tak jsem se dala do poctivé přípravy a zásobila se moudrými knihami. Štěstí přeci přeje připraveným.
Na začátku těhotenství jsem byla trochu víc unavená než obvykle, ale s příchodem druhého trimestru se všechno srovnalo a já si užívala novou situaci s rostoucím bříškem. Opět jsem se vrátila ke svému každodennímu jógovému cvičení, samozřejmě přizpůsobenému rostoucímu životu. V noci se mi až do konce těhotenství celkem dobře spalo, takže vše šlo jako na drátkách.
Po porodu jsem s mým uzlíčkem lásky nastoupila na noční šichtu. Už v porodnici jsme spolu ,,uzavřeli dohodu“, že i já se musím trochu vyspat. Naštěstí jsme byli tak sehraný tým, že noční vstávání bylo pěkně pravidelné a brzy se intervaly prodloužily natolik, že jsem si občas dopřávala i těch doporučovaných 7hodin spánku denně. Prostě pohádka. A tak jsem po čase, omámená mateřskými hormony, začala snít o druhém mrňouskovi. Aby si přeci mohli spolu hrát.
Dvě čárky podruhé...
Stalo se. Hurá! Mám to neuvěřitelné štěstí, že budu máma na druhou! A teď už navíc vím jak to všechno bude probíhat – takže mě čekají samá pozitiva a sociální jistoty :). Samotné těhotenství opět probíhalo celkem v pohodě, jen starání se o rostoucí lásku číslo jedna se s přibývajícím bříškem stávalo krapet obtížnější. Ale když musíš, tak musíš.
Druhé miminko se k nám přidalo už o měsíc dřív. A opět to byla láska na první pohled. Udělali jsme spolu stejnou domluvu o mé potřebě spát a najeli na osvědčený režim. Určitou dobu to celkem fungovalo. Až do doby, kdy to fungovat přestalo. A přišlo bolení bříska, bolení zubů a nebo jen prostě nutná potřeba nočního nošení nebo kojení. Moje představa, že s druhým broučkem to půjde stejně hladce jako s prvním, byl tak trochu omyl. A hlavně, už bylo třeba starat se o dvě dušičky.
Musím ocenit, že se mé dvě dětičky krásně doplňovali. Tedy když spalo jedno, druhé se ze záhadného důvodu probudilo a v lepším případě ještě stihlo vzbudit i to první. Paráda. Přišlo na mě období, kdy jsem se pomalu začala převtělovat do zombíka. Můj spánek připomínal spíše morseovku a počet naspaných hodin se významně tenčil. O 7 hodinách jsem si v těch mikrospáncích nestíhala nechat ani zdát. Večer jsme chodili uspávat své lásky s tím, co za večírek pro nás zase který z nich připraví.
Přiznání
Ahoj, jmenuji se Katka a pařím první ligu, jsem totiž máma. Zjistila jsem, že veškerá má párty průprava z mládí byla slabý odvar proti tomu co přišlo s dětmi. I ty dnešní ,,kocoviny“ z nevyspání jsou trochu jiná liga, když musíte přes den fungovat na 120%. Děti vám jednoduše převrátí život naruby. Ale když jsem naposledy uspávala jednoho drobečka v nosítku a potmě s ním tančila bytem do jedné ráno, došlo mi to.
Pochopila jsem ten vzkaz, který mi chce vesmír předat. Buď teď a tady. Užij si ten okamžik bez hodnocení a zbytečných soudů, protože to stejně nikam nevede. Vnímej naplno každičkou chvíli toho, kdy tě ty dva potřebují. Tu lásku, kterou ti dávají tím, že tě chtějí mít ve své blízkosti. Ať už je něco trápí nebo jsou štastné, nebo prostě jen jsou. Že jsi pro ně ta jediná, že jsi máma. A i když ve svých očích možná nejsi dokonalá a někdy jsi trochu navrčenej zombík, v jejich očích jsi nejvíc.
Přítomný okamžik je to jediné co máme a naše děti nás brzy nebudou takhle potřebovat. V mateřství jsem pochopila, že s dětmi se plynule přechází z období do období. Čas s nimi utíká s větrem o závod. Jedinou jistotou je změna a proto nemá cenu ulpívat na momentálním diskomfortu a promrhat to nejdůležitější. Tedy neužít si co je teď a za pár let jen vzdychat nad tím, jak to vlastně bylo krásné. Došlo mi, že by ode mě bylo hloupé nepřijmout s otevřenou náručí takový dar, který mi servírují na stříbrném podnose. Takže – jdeme pařit!
S láskou
Katka
Jsem mámou dvou dětí a lektorkou obličejové jógy. Nedám dopustit ani na klasickou jógu, která mi pomohla v řadě životních situací. Baví mě lezení, cestování a zdravá výživa s rozumem.
A proč Sobě? Protože věřím v aktivní a vědomý přístup k péči o své psychické i fyzické zdraví. Protože skrze obličejovou jógu jsem, i přes probdělé noci, zase začala potkávat rozzářenou a usměvavou tvář ráno v zrcadle. A to byl jen začátek…
Dovolte mi zasvětit vás do tajů obličejové jógy a ukázat vám, že i krátká chvíle věnovaná Sobě má smysl a dopad. A proč? Protože na vás záleží!